MALIČKOSTI ZE ŠUPLÍKU

RECENZE | Anthropoid - úchvatné, ale nepřesné

12:22



1. ZAČÁTEK A HNED ŠPATNĚ
Film začíná záběry v lese, kam Kubiš s Gabčíkem seskočili a schovali padáky. Přespávají a ráno je nachází myslivec, který je odvede k sobě domů s řečičkami, že jsou v bezpečí a nabídne jim polévku. Pak odchází do druhé místnosti, kde chce zavolat na gestapo, ale Gabčík s Kubišem to zjišťují, myslivce zastřelí a jeho syn utíká. TAKŽE POZOR. Takhle to totiž dámy a pánové vůbec, ale vůbec nebylo. Zaprvý se Gabčík s Kubišem skrývali v lomu, kde je našel hajný Šmejkal, který jim pomohl a vůbec neměl v plánu je udat a sám jim přes přátele pomohl se dostat do Prahy.


2. PRVNÍ SETKÁNÍ S ODBOJEM
Když se Kubiš s Gabčíkem poprvé setkali s odbojem, tak jim rozhodně hned neřekli, proč do protektorátu seskočili. Atentát byl přísně tajný a odboj se o jejich úkolu dozvěděl, až o něco později. Zatímco ve filmu jim to rovnou hodili na talíř.


3. LENKA???
Nemám vůbec ponětí, kde se ve filmu vzala Lenka, přítelkyně Gabčíka. Gabčík totiž se žádnou Lenkou nechodil. Nejdřív chodil s Annou Malinovou a pár dní před atentátem požádal o ruku Liběnu Fafkovou. Asi byla pro cizince Liběna moc těžká na výslovnost, jinak si Lenky přítomnost ve filmu nedokážu vysvětlit.

celá recenze

MALIČKOSTI ZE ŠUPLÍKU

BÁSEŇ | Řeka

17:02




Seděla na vlhké trávě,
zírala do řeky tekoucí před ní,
nohy smáčela v ledové vodě
a zkoumala, co se ve vodě honí. 



Ryby plují proti proudu,
havěť žije mezi kameny,
žabka se objeví někde vzadu
a já už nemám nápady.



A tak se zvedla,
prášek si lupla,
hlava se jí zatočila 
a do vody hupla.

MALIČKOSTI ZE ŠUPLÍKU

POVÍDKA | Operace Anthropoid

16:51



 Je ráno 27. května 1942. Klidné slunečné květnové ráno, které se ale brzy změní. Po chodníku ulicí V Holešovičkách proudí několik málo lidí, většina z nich nastupuje do právě přijíždějící tramvaje. Sem tam se nějaký muž zastaví na okraji chodníku a zapálí si cigaretu. Občas musí požádat o oheň náhodného kolemjdoucího, který mu s úsměvem cigaretu zapálí. Pár žen táhne své děti za ruce, zatímco se spolu o něčem baví a zdálky se ozývá smích dětí hrající nějakou hru. Každý má tolik starostí, že si nevšímá nikoho okolo, ani těch dvou mužů, kteří stojí se svými koly opření o plot patřící náhodnému domu. Nebaví se spolu. Jen tam tak stojí, oba potahují z cigaret a hledí před sebe. Jeden má balónový plášť pověšený přes ruku, zatímco ten druhý ho má přehozený přes rameno. Jeho aktovka je pověšená na držítku kola. Každý, kdo by je zahlédl, tak by si řekl, že jsou to dva normální muži, kteří mají chvíli volna a tak si ji užívají s chutnou cigaretou v chládku, kde na ně nesvítí slunce. Nikdo by neřekl, že mají před sebou nejtěžší úkol ve svém životě, úkol, který navždy změní dějiny jejich domova. Ano, jejich domova, přestože se Josef narodil na Slovensku, tak se považoval spíše za Čecha. S Janem se poznal už roku 1939 v Polsku a od té doby byli velcí a nerozluční přátelé. Za toho kluka by položil život. Podíval se na hodinky a nervózně povzdychl. Bylo po čtvrt na jedenáct, Heydrich měl už dávno projet. Cítil nervozitu i z Jana, který se snažil být co nejklidnější.
 ,,Máš strach?" řekl Josef potichu a přiložil si cigaretu k ústům.
 ,,Ne, nikdy," Jan se podíval na svého kamaráda. ,,A ty?"
 ,,Kdybych měl, tak bych tady nestál." Josef se usmál a znovu potáhl z cigarety, která pomalu ale jistě ubývala.
 Odmlčeli se a znovu se dívali před sebe. Jan se rozhodl popojít o pár kroků dopředu, aby se podíval směrem k jejich kamarádovi Josefu Valčíkovi, který stál daleko od nich, ale zároveň tak blízko, aby viděl na cestu a mohl je varovat, až se bude blonďatá bestie blížit.

celá povídka

A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH

XXXIV. kapitola / KONEC

14:04



O DVA MĚSÍCE POZDĚJI

 ,,Takže co máte v plánu, pánové?" zasmála jsem se, když jsem nasedla do auta za Ashtonem a Michaelem.
 ,,Naposledy si pořádně užít, dokud seš naše malá Clary!" Michael se na mě otočil a prohrábl si vlasy prsty.
 ,,Vždycky budu vaše malá Clary přece." usmála jsem se.
 ,,Nene," promluvil Ashton a podíval se na mě. ,,Támhle bude malá Clary," ukázal na moje nadrozměrné břicho. ,,A ty budeš velká Clary." ukázal na mě.
 ,,Dobře, dobře. Máš pravdu." zasmála jsem se.
 ,,Kdy máš vůbec termín?" zeptal se Michael, když jsme vyjeli.
 ,,Každým dnem." řekla jsem klidně a pokrčila rameny.
 ,,Každým dnem?!" vyjekl Michael. ,,Děláš si srandu?"
 ,,Ty můžeš každou chvíli porodit a stejně jsi nás nechala, abychom tě vytáhli ven?!" zeptal se Ashton stejně zděšeným hlas.
 ,,Jo." zasmála jsem se. Když se na mě Michael vyděšeně podíval a Ashton mi věnoval ten stejný pohled ve zpětném zrcátku, zkřížila jsem si ruce na hrudníku a promluvila. ,,Nebojte, dneska fakt neporodím. Nejdřív za týden."
 ,,Uf, díky bože." řekl Ashton a znovu přilepil oči na silnici před sebou.
 ,,Bože, Clary. Dělat si srandu z takových věcí." řekl Michael, ale viděla jsem, jak se mu třesou koutky, jak se snažil se nesmát. Uchechtla jsem se a podívala se z okna. Sledovala jsem, jak mi před očima ubíhá okolí a přemýšlela, kam jedeme.
 Během půlhodiny jsme dorazili před nějakou restauraci a já nevěděla, kde vlastně jsme. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že už jsme mimo Warwick.
 ,,Kde jsme?" zeptala jsem se, když jsem se odpoutala a nalepila se na sklo, abych pořádně viděla, co je kolem mě.
 ,,V Cranstonu." řekl Michael a vystoupil z auta, aby mi otevřel. Vylezla jsem z auta jako pytel brambor a zastyděla se za to břicho. Po mém boku se objevil Ashton a promluvil.
 ,,Pořádně se nadlábneme a zavzpomínáme na starý dobrý časy!" zasmál se a chytil mě kolem ramena.
 Usmála jsem se a říkala si, jak ráda jsem, že mám tak úžasné kluky ve svém životě.

celá kapitola


A REAL LIFE ANGEL WALKING DOWN THIS EARTH

XXXIII. kapitola

14:00



ASHTON'S POV

 Když jsem večer přišel domů, nepřekvapilo mě, že dům byl prázdný. Překvapilo mě jen to, že tady nebyl Michael. Nevěděl jsem, kam šel, ale nechtěl jsem ho otravovat. Věděl jsem, že si to bude muset srovnat a rozhodně mě nebude vítat až přijdu domů. Dělal jsem si o něj starosti, to ano, ale on věděl, co dělá a já mu důvěřoval. Věřil jsem, že neudělá žádnou blbost.
 Lehl jsem si na postel a zíral do zdi, zatímco celý pokoj duněl díky novému albu Fall Out Boy. Po několika minutách mě to přestalo bavit, tak jsem z nočního stolku na kterém vládl chaos, vzal novou knihu, kterou jsem si nedávno koupil a otevřel ji na stránce, kde jsem skončil.
 Tak jsem se do příběhu vžil, že jsem si ani nevšiml, že se otevřely dveře a přišel Michael. Všiml jsem si ho, až když prošel kolem mojí postele.
 ,,Čau, Mikey." řekl jsem a usmál se.
 ,,Čau." řekl a trochu se usmál. Oddechl jsem si. Ten malý úsměv byl znamením, že na mě není naštvaný. Nebo alespoň není naštvaný tak moc, aby se se mnou nechtěl bavit.
 ,,Kdes byl celej den?" zeptal jsem se.
 ,,Se Charlotte." řekl potichu a začervenal se.
 ,,Počkej. Ty a Charlotte, je to jako vážný?"
 ,,Hádám, že jo." usmál se.
 ,,Páni, brácho, to jsem rád," řekl jsem. ,,Myslel jsem, že jste to brali jen jako úlet."
 ,,Nejdřív jo. Ale pak mi napsala, jestli bych někam nechtěl zajít a co si budem nalhávat, ale je skvělá. Krásná, milá, je s ní sranda. Jsem s ní fakt šťastnej, kámo." zasmál se.
 ,,A jak dlouho to teda spolu už takhle na tajňačku táhnete?"
 ,,Příští tejden to budou čtyři měsíce." na rtech se mu rozlil zamilovaný úsměv.

celá kapitola