MALIČKOSTI ZE ŠUPLÍKU

ROZHOVOR | Filip Vlček: ,,Záchrana rock'n'rollu šla do kopru."

20:29


 Po dlouhým přemýšlení a vnitřním boji jsem se rozhodla sem publikovat i mou maturitní práci, což byl rozhovor. Něco takovýho jsem dělala úplně poprvý, tak snad se bude aspoň trochu líbit. Na konci článku je i hlasovej záznam.

 Já si nakonec pro tak důležitou věc vybrala exčlena Koblížků, nynějšího basáka John Wolfhooker a zároveň mýho kamaráda Filipa Vlčka.

Hraju proto, abych hrál hudbu.


Začala bych od úplnýho začátku. To byli Koblížci, protože tam pro tebe všechno začalo. Byli jste hodně výstřední, střelení a hrozní puberťáci. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Vzpomínám na to velmi pěkně. I přes všechny ty věci, kerý jsme tam nakonec viděli všichni jinak, to bylo úžasný období, který mě naučilo spoustu. Zjistil jsem, jak fungujou koncerty, velký festivaly, nahlídl jsem lehce za záclonku toho českýho ,,showbyznysu“. Byly tam momenty, který byly hodně vysoko a byly super, skvělý koncerty s hodně lidma. A pak byly i ty časy, který byly těžší. Fakt jsem rád, že tu zkušenost mám. V tom, co dělám teď a celkově v hudebním vývoji, mi to hrozně moc pomáhá, protože vím, čeho se mám vyvarovat a čeho se naopak držet.

MALIČKOSTI ZE ŠUPLÍKU

BÁSEŇ | Dveře do duše

20:19


Zadívat se do jeho očí,
do očí s kapkou něhy,
ve kterých se zrcadlí,
tajemství jeho osoby.

Oči přetékající tmavou modří,
skrývají špinavé úmysly,
pohledem propalují okolí
a nezastaví je žádné překážky.

Blesky z nich čiší,
nenávist na povrch se dere,
je čím dál silnější,
kdo ví, kde se tady bere.

PEAKY BLINDEŘI

PEAKY BLINDEŘI

20:15



Poprvé publikováno: 9. prosince 2017
Dopsáno: - - -
Typ: historická fanfikce

Postavy: Thomas Shelby, Arthur Shelby, John Shelby, Finn Shelby, Polly Gray, Michael Gray, Ada Thorne, Esme Shelby, Evelyn Carter

Anotace:
Rodina Shelbyových.
Nejobávanější rodina Birminghamu. Gang Peaky Blindeři.
Příběh plný krve, násilí, nebezpečí, lásky a žiletek.

KAPITOLY

Prolog

EVERYBODY'S WATCHING ME

9. | I'll Be There To Listen Anytime / KONEC

11:54


 Čas běžel. Proplouval mezi hubenými prsty Effy a Zach se jej svýma silnýma rukama snažil zachytit. Čas se ale zachytit nedal.
 Přestože se o to Zach snažil celým svým tělem, tak utíkal dál a dál a nezdálo se, že by se chystal zastavit, či alespoň přibrzdit. A tak se dělo to, že Effy se pomalu Zachovi ztrácela před očima. Bral ji na obědy i na večeře, nosil jí jídlo až domů, ale nezdálo se, že by se s jejím tělem dělo něco jiného než že se jí kosti začaly obalovat kůží.
 Effy byla vždycky hubená. Zach si toho už za toho půl roku, co spolu randili, stihl všimnout. A nějak vnitřně tušil, že jeho láska trpí nějakou nemocí či zdravotními problémy o kterých nechce mluvit. Nechtěl na ni ale naléhat a chtěl ji nechat samotnou, aby mu řekla, co ji trápí.
 A jednoho večera to přišlo. Leželi v jeho pokoji a poslední paprsky slunce zbarvené do červena osvětlovaly pokoj. Effy ležela v jeho náručí s hlavou opřenou o jeho hruď a tiše dýchala. Člověk ani nevěděl, že s ním Effy je. Byla tak tichá. Jakoby vůbec nebyla. Ale její doteky byly tak intenzivní, že člověk nemohl pochybovat o její existenci.
 Občas sebou škubla. Hádal, že to také byly nějaké následky její nemoci.
 ,,Jsi v pořádku?” zašeptal Zach a pohladil Effy po vlasech.
 Effy mlčela a žmoulala jeho tričko v prstech. 



EVERYBODY'S WATCHING ME

8. | Everybody's Watching Me

11:49


 Zach si z předchozí noci pamatoval jen jointy, které si s Effy daly a pak šílené sny zahalené do mlhy. Probudil se v místnosti plné výparů z trávy a dusného vzduchu, který v Simi Valley panoval a panoval by tu, i kdyby několik dní v kuse pršelo. 
 Zach ležel na tmavě hnědé sedačce, kterou měl v rohu pokoje, zatímco Effy ležela v jeho posteli na druhém konci malé místnosti. Zach viděl jenom její vlasy, které vyčuhovaly zpod pokrývky. Jinak bylo celé její hubené tělo spolknuto naducanými peřinami. 
 Natáhl se po mobilu, aby se podíval, kolik je hodin a překvapilo ho, že už je devět hodin ráno. Venku bylo opět zamračeno, celé městečko leželo pod tmavou pokrývkou a černý mrak v dálce napovídal, že se blíží silná bouřka nebo aspoň silný déšť. Potichu se zvedl, tak aby Effy neprobudil a vyrazil ke dveřím. V krku měl sucho jako kdyby stál několik hodin s otevřenou pusou u větráku.  
 Stál už u dveří a chytal za kliku, kdy slyšel, že se Effy obrátila. Otočil se k ní, připravený ji pozdravit, ale Effy sebou začala mlátit ze strany na stranu a do toho šeptala slova, která jí Zach nerozuměl. Rychle k ní vykročil a snažil se jí chytit za ruce, aby ji uklidnil, ale Effy nepřestávala.
 ,,Jsou tady.” řekla trochu hlasitěji.  
 ,,Nikdo tady není. Effy, probuď se.” promluvil na ni, ale Effy nereagovala. 
 Zkusil to hlasitěji, ale pořád nic. 

celá kapitola